Vyhledávání v rejstříku pojmů NZIP

Porucha glukózové tolerance je jiný název pro porušenou glukózovou toleranci. Viz také porucha, glukóza.

Porušená glukózová tolerance, porucha glukózové tolerance neboli IGT (zkratka pochází z anglického názvu impaired glucose tolerance) znamená, že hladina glukózy v krvi (glykemie) je vyšší než normální hodnota, ale ne natolik, aby byla splněna diagnostická kritéria diabetu mellitu. Při poruše glukózové tolerance nicméně hrozí mnohem vyšší riziko vzniku cukrovky a srdečně-cévních onemocnění. Účinnou léčbou porušené glukózové tolerance lze předejít vzniku diabetu i snížit riziko vzniku kardiovaskulárních onemocnění. Zcela zásadní význam pro léčbu IGT má zdravá a vyvážená strava. Mezi další způsoby, jak snížit zdravotní rizika, patří snížení hmotnosti (pokud má člověk nadváhu, a také pravidelná pohybová aktivita.

Orální glukózový toleranční test neboli oGTT je zátěžový test, který se používá při diagnostice diabetu (včetně screeningového vyšetření těhotných žen, zda u nich není přítomen gestační diabetes mellitus). Vyšetřovaný člověk je požádán, aby vypil roztok glukózy, a po uplynutí určité doby je odebrán vzorek krve (někdy i vícekrát, v přesně stanovených intervalech), v němž je stanovena glykemie.

Glukóza je látka, která se přirozeně vyskytuje v lidském těle. Glukóza je jedním ze základních monosacharidů, které lidský organismus využívá k získávání energie. S trochou nadsázky se glukóza dá označit za „univerzální energetickou měnu“ organismu, neboť přímo vstupuje do reakcí, ve kterých se uvolňují energeticky bohaté látky, z nichž tělo získává potřebnou energii. Pro některé buňky (například červené krvinky nebo nervové buňky) je glukóza nenahraditelným zdrojem energie. V těle je glukóza uložena v játrech a ve svalech ve formě glykogenu, aby byla v případě potřeby rychle k dispozici. Koncentrace glukózy v krvi se označuje jako glykemie. Terminologická poznámka: Glukóza je někdy označována i jako hroznový cukr. Obrázek: Chemická struktura glukózy. Barevně jsou odlišeny atomy různých chemických prvků: uhlíku (černá), vodíku (bílá) a kyslíku (červená). (Zdroj: Wikimedia Commons, Public Domain) Viz také monosacharidy.

Emočně nestabilní porucha osobnosti (hraniční typ) je jednou z poruch osobnosti. Příklady chování postiženého člověka jsou následující: do jisté míry má i vlastnosti impulzivního typu emočně nestabilní poruchy osobnosti, trpí poruchou sebepojetí, má sklon k intenzivním, nestabilním a krizovým vztahům, vynakládá velké úsilí, aby jej/ji partner(ka) neopustil(a), opakovaně vyhrožuje sebepoškozováním, skutečně provádí sebepoškozování, případně i demonstrativní sebevražedné pokusy, má přetrvávající pocit vnitřní prázdnoty. Viz také emoce, porucha, emoční porucha, emočně nestabilní porucha osobnosti (impulzivní typ).

Emočně nestabilní porucha osobnosti (impulzivní typ) je jednou z poruch osobnosti. Příklady chování postiženého člověka jsou následující: má sklon k nečekanému jednání, bez ohledu na následky, tíhne k hádkám či konfliktům, zvláště pokud mu někdo zabrání v impulzivním chování, má sklon k nezvladatelným výbuchům vzteku a/nebo násilí, často mívá výkyvy nálad. Viz také emoce, porucha, emoční porucha, emočně nestabilní porucha osobnosti (hraniční typ).

Diagnostický a statistický manuál duševních poruch (DSM) se někdy používá ke klasifikaci duševních onemocnění. Zkratka DSM pochází z anglického výrazu Diagnostic and Statistical Manual of Mental Disorders a často za ní následuje číslo (např. DSM-5), které udává verzi tohoto manuálu. Viz také diagnostika, duševní porucha.

Poruchy autistického spektra (PAS) jsou poruchy psychického vývoje, které jsou charakterizovány různě se projevujícími obtížemi úspěšně se adaptovat ve společnosti, a to v důsledku odlišnosti osobnosti a psychosociální úrovně jedince od většinové populace. Mezi nejznámější poruchy autistického spektra se řadí Aspergerův syndrom a autismus. Viz také porucha, autismus.

Porucha osobnosti je typ duševní poruchy, která se vyznačuje rigidním a na poměry většinové společnosti „nepřijatelným“ způsobem myšlení, fungování a chování. Člověk s poruchou osobnosti může mít potíže vcítit se do pocitů ostatních lidí. To pak způsobuje značné problémy při navazování a udržování „normálních“ vztahů, ať již ve škole, v práci nebo ve společnosti obecně. Viz také porucha a další pojmy v rejstříku, které obsahují výraz porucha osobnosti, poruchy osobnosti apod.

Perzistentní afektivní poruchy neboli přetrvávající poruchy nálady se řadí mezi depresivní poruchy. Do této kategorie se řadí cyklotymie a dystymie. Viz také perzistentní, porucha.